Visací zámek

Zámky lásky

Vypadalo to, že to bude jeden z těch výstřelků, které zazáří, a zase rychle upadnou v zapomnění. Ale chyba lávky! Zámky lásky jsou s námi už nějaký ten pátek a zdá se, že jejich obliba neklesá. Spíš naopak!

Visací zámek dáváme na vrata, aby nám nikdo nelezl na náš pozemek. Školáci si jimi zamykají skříňky v šatně. Jedeme-li na dovolenou, jistí nám zámek zip kufru. A tak bychom mohli pokračovat. Během pár uplynulých let ale získaly visací zámky na popularitě z jiného důvodu – stvrzují lásku. Některé zamilované dvojice věří, že když pověsí visací zámek kdesi na veřejném místě (nejčastěji na nějaké brance či mostku) a zahodí od něj klíč, vydrží jim jejich láska až do skonání světa. V praxi to vypadá tak, že se jdete projít do centra města, přijdete k přechodu přes řeku a na kovové konstrukci mostu na vás pomrkávají visací zámky všech možných velikostí, tvarů a barev. Jsou mezi nimi úplně obyčejné kousky i designerské skvosty. Jedny jsou čisté, bez popisek, další na sobě mají srdíčka, vzkazy, jiné nesou iniciály zaláskovaného páru a datum seznámení, svatby a podobně.

Původ nejasný

Památky obsypané visacími zámky najdete jak v metropolích (u nás i ve světě), tak v menších městech. Tuto zálibu k nám ze zahraničí pravděpodobně dovezli turisté. Její pravý původ zůstává zahalen tajemstvím. Na internetu se dočtete různé teorie. O tom, že milenci věšeli zámečky lásky na veřejném prostranství u Velké čínské zdi, prý vypráví už jakási legenda ze staré Číny. Podobně ovšem pečetili svůj cit hrdinové knihy Chci tě…, kterou napsal italský spisovatel Frederico Moccia. Příběh navíc posloužil jako předloha pro stejnojmenný film třeba se tento rituál rozšířil právě jeho zásluhou… Pak jsou tady také námitky, že dávno dávno před tím, než spatřil světlo světa Fredericův román, použila stejný motiv srbská spisovatelka Desanka Maksimovičová ve svém díle…

Přidělávají vrásky na čele

Ať je to, jak chce, tento „akt lásky“ se šíří rychlostí blesku, což s nelibostí sledují lidé, kteří se o nebohé památky starají. Zámky zavěšené na mostech či brankách ničí ochranný nátěr, čímž otvírají cestu korozi. Pod jejich tíhou památky úpí, deformují se, někdy se doslova hroutí. Aby k takovým smutným koncům nedocházelo, řeší se, co s tím. Jednou z variant je pravidelné odstraňování zámků lásky. Bohužel se tohoto úkolu často zhostí i nadšenci, kteří netuší, jak to udělat správně, takže v konečném výsledku nadělají víc škody než užitku. Daný objekt poškodí možná víc než samotná „znamení lásky“. A přitom odborné sundání zámků vypadá tak jednoduše: přijede osoba s kleštěmi, zámky obratně odcvakne a odveze (třeba do sběrného dvora). Tím se ovšem přetrhne magické pouto, kvůli kterému pár zámek zavěsil…

Další možností je vymezit zvláštní místo, kde jsou zámky lásky naopak vítané. V Teplicích můžete svůj zámek umístit na zábradlí lásky v Janáčkových sadech. V Plzni mají k těmto účelům vyrobenou kovovou konstrukci ve tvaru lípy, v Novém Boru na Českolipsku zase obrovské srdce. Chcete-li si také „pojistit“ svou lásku zavěšením zámečku, udělejte to na místě k tomu určeném. Jen tak se vyhnete nebezpečí, že bude váš zámek odstraněn, a tím vaše úsilí přijde vniveč.